Antiochie není vytvářena zvnějšku, ale utváří ji jednotliví členové daného turnusu a díky tomu se jedná o velmi pestré dílo. Jednotliví členové tvoří společenství a z toho potom vychází všechno okolo. Ku příkladu já si pamatuju na skvělou Antiochii v Březové nad Svitavou, kde jsme si každý našel své. Kdo měl rád práci s dětmi, tak vytvářel programy pro děti. Kdo se nebál chopit vařečky,tak kuchtil,a to s radostí a láskou a všem potom chutnalo. Kdo byl založen více duchovně, držel stráž nad modlitbou a liturgií. Kdo byl založen sportovně, pořádal sportovní turnaje. Kdo byl založen umělecky, uspořádal výstavu. A kdo se nebál ničeho, zkusil od všeho trochu. Společně jsme chodili nakupovat a společně jsme vymýšleli program. Například jsme se shodli, že bychom chtěli navštívit lidi v Domově seniorů. Nacvičili jsme pár písniček a jeden student Bohemistiky vzal s sebou nějaký kvalitní kousek literatury, já jsem vzala s sebou kytaru a šlo se. Bylo z toho nádherné odpoledne, obyvatelé domova byli nejprve nedůvěřiví a ostýchaví. Ale jak zjistili, že je nejdeme násilně přivádět ke katolické víře, nýbrž že chceme s nimi chvíli být, prožít společný čas, a to spontánně a radostně. Oni se potom k nám přidali a dlouho jsme si následně povídali. Někteří se nám otevřeli a začli povídat o svém životě. Bylo to velmi obohacující. Nuže žádné striktní plány či přesně stanovené aktivity nejsou, každá Antiochie je obohacující právě tak,jak jsou obohacující jednotliví členové. Jde jen o to, otevřít se největšímu Tvůrci a to se pak dějí nádherné věci, které rozhodně nejdou do detailu naplánovat. Na Antiochii zažiješ úplně obyčejné věci neobyčejně. Rozhodně se neboj a dobrodružství je zaručeno.
Monika Valuchová
(účastnice Antiochie v Březové nad Svitavou, r. 2019)