Vznik a počáteční působení Antiochie

Počátky letní prázdninové akce, zvané Antiochia, sahají až do roku 1991, přičemž na jejím vzniku se zásadně podíleli bohoslovci. Tenkrát bylo v teologickém konviktu (přípravný ročník pro bohoslovce) v Litoměřicích asi 60 schopných konvikťáků. Velký podíl na přípravách měli Petr Bartoněk a Marek Dunda, kteří zjistili podmínky pro budoucí možné uskutečnění této akce. Přestože začali s realizací až v roce 1991, nad tímto nápadem uvažovali již dávno předtím.

Původní idea byla, aby mládež prožila prázdniny ve farnosti, kde nebylo moc věřících. Úkolem bylo hledat různé cesty k tomu, jak se sblížit s místními obyvateli a to natolik, aby mohli získat konkrétní zkušenost s věřícími lidmi a poznali, že křesťanství není děsivé, zastaralé nebo divné, ale může jim být v mnohém i blízké.

Jako první místo byly vybrány Vysoké Žibřidovice u Starého Města pod Sněžníkem. Pro tyto první prázdniny bylo pečlivě sestaveno několik turnusů, kde konvikťáci zastávali roli hlavních a pomocných vedoucích. Do týmu pozvali své přátele a známé z řad mládeže. Bylo domluveno, že se všichni budou snažit navázat na působení předcházejícího turnusu. Ten jim pokud možno předá veškeré dosavadní kontakty a informace. Už několik měsíců před realizováním Antiochie se konvikťáci scházeli pravidelně k modlitbám za tento úmysl. Připravovali si různé programy a sestavovali katecheze pro účastníky Antiochie. 

První turnus přijel s více než třiceti mladými a ti měli za úkol vše patřičně rozjet. Start byl poměrně úspěšný. Skupinky vyrazily mezi lidi po Žibřidovicích i do nedaleké obce Žleb, v kostele probíhala téměř nepřetržitá adorace před svatostánkem, na které se antiošáci (dříve zvaní antiochiáci) střídali, a večer se hrávala akční hra Škola. Jednalo se o bojovou hru v opuštěné budově staré školy. Hojně se jí účastnili i místní kluci. Už v druhé polovině prvního týdne pořádala Antiochia taneční zábavu ve Starém Městě pod Sněžníkem. Přijela kapela z jižní Moravy a Antiochia udělala mohutnou propagaci.

Další turnusy Antiochie velmi pěkně navázaly na tento první turnus a pokračovaly s navazováním dalších osobních kontaktů s místními. Ve Žlebu býval každý den odpoledne růženec a nescházely ani celonoční adorace, které vyvolaly údiv u pozorovatelů z řad místní mládeže. Tenkrát se stalo, že jeden z nich šel několik hodin po půlnoci zkontrolovat, co se to v kostelíku děje, a následně zazněl onen nezapomenutelný výrok: „Ty vole, voni se tam skutečně modlí.“

První ročník se vydařil, tak to pojďme pořádně rozjet 😉

Druhý ročník Antiochie, který proběhl o prázdninách 1992, pak pokračoval v započatém díle ve Vysokých Žibřidovicích a kromě toho byla myšlenka Antiochie přenesena také do severních Čech. Bohoslovci vybrali čtyři farnosti, kde byly pro Antiochii vhodné podmínky. Každé místo bylo promyšleno tak, aby tam bylo možné zkusit nové metody. V Kravařích bylo tzv. modlitební centrum. Toto poutní místo mělo držet svou modlitbou činnost Antiochií na všech ostatních místech. V Úštěku se zase zkoušelo, zda se Antiochia uchytí v městečku. Ve Chcebuzi převládaly malé skupinky účastníků a Antiochia se prosadila teprve poté, co antiošáci pomohli odhalit zloděje, který kradl benzín z aut. V Křešicích probíhal program trochu neočekávaně. Pan farář vystavil Nejsvětější svátost a účastníci marně čekali několik dnů, až přijde kněz či jáhen, aby Nejsvětější svátost schoval a oni mohli přestat adorovat. To už dnes s mobilními telefony nezažijeme. 😀

Při tomto ročníku Antiochie byl použit zvláštní prvek. Během prvního turnusu existovala tzv. rychlá rota, která přejížděla z místa na místo a pomáhala operativně řešit momentální situace a případné problémy. To bylo možné proto, že Kravaře, Úštěk, Chcebuz a Křešice byly blízko u sebe.

Všechna 4 místa přinesla své ovoce. A to v podobě několika obrácení anebo v dlouhodobější spolupráci tamějších antiošáků. Antiochie v Úštěku působila několik let a vydala plody jak na poli duchovním, tak na úrovni mezilidských vztahů.

Dalším zajímavou událostí v Čechách byla společná pouť Antiochií, a to hned při prvním turnusu, kdy se antiošáci ze všech čtyř míst sešli na poutním místě Ostrá. Bylo to zrovna ve chvíli, kdy se na Velehradě konala národní pouť a při ní naši biskupové zasvětili zemi Panně Marii. Při tomto setkání probíhala mše svatá s P. Jaroslavem Střížem a také Antiochia byla zasvěcena pod ochranu Panny Marie.

Antiochia se nespecializovala pouze na děti a mládež, ale pozornost byla věnována všem vrstvám obyvatel. Vždy byl kladen důraz na modlitbu a na osobní vztahy. U zrodu celé akce stálo několik nadšenců, kteří pro Antiochii byli ochotni obětovat mnoho. Ve šlépějích těchto nadšenců pokračují stále noví a noví nadšenci pro Krista a jeho království.